Přírodní možnosti léčení jako první volba

Tentokrát vám chci povědět příběh o mém úrazu kolene při hraní hokeje a jak jsem si koleno léčila. Podařilo se mi z toho „vybruslit“ bez doktora a bez chemických mastiček na bolest? Bolí nebo nebolí? A budu letos ještě lyžovat?

JAK JSEM SE DOSTALA K HOKEJI (na rybníkové úrovni)

Bruslit mě nikdy moc nebavilo. Až do jedné zimy asi před 4 roky, kdy uhodily mrazy a zamrzly rybníky. Vyrazili jsme na rybník a já se chtě nechtě musela přidat ke klukům, aby nebyli při hokeji lichý. Dva na jednoho by se jim blbě hrálo. Myslela jsem, že budu stát v bráně, protože jsem se moc jistě na bruslích necítila.

Ale mě to neskutečně chytlo. O hokejku jsem se opírala jako o berličku, zapomněla na strach z pádu a lítala za pukem jako blázen. A dávala jsem i góly a pořádně každý oslavila. Neskutečný adrenalin a štěstí. No pochopila jsem, proč to ty kluky baví. A hned jsem si jela koupit pánský brusle bez zoubků, ale zato krásně vyteplený.

Byli jsme takhle hrát hokej několikrát a ano, takto mě bruslit baví. Další roky to byla s venkovním ledem mizérie a bruslení s hokejkami pro veřejnost na stadionu mají asi jenom ve městě u mých rodičů. Bruslit jsem byla naposled v lednu 2020 právě tam. Pak už přišly uzávěry spojené s Covidem.

BRUSLENÍ NA ZAMRZLÉM LIPNĚ

Letos, zase kvůli covidu, jsem s dětmi (místo každoroční lyžovačky) vyrazila s dětmi na ségry chatu, která leží přímo na břehu Lipna a to v lese mimo civilizaci. Lipno bylo zamrzlé a já vezla troje brusle a troje hokejky. Mooooc jsme se těšili. Čekal nás celý týden bruslení s hokejkami, společně se ségrou a jejími dětmi.

V pátek večer děti vyšornovaly (vyhrabaly) ledovou plochu, aby ráno bylo upraveno. A v sobotu ráno jsme šli na to. Byli jsme 4 na 4 a po hodině úplně hotoví a s obrovským úsměvem na tváři. Odpoledne jsme na to šli znovu a večer jsem byla úplně vyřízená fyzicky (jakou bych taky mohla mít fyzičku z toho sezení doma, že).

Skoro celodenní pobyt venku na čerstvém vzduchu, pohyb, a hlavně ta radost, když děti samy dobrovolně a napřed jdou ven, to mě velmi uspokojovalo.

Druhý den, v neděli, jsme i přes bolavé nohy a zadky vyrazili znovu. Bylo to stejně skvělé, dokonce se přidali kamarádi z jiné chaty.

ÚTOK NA BRANKU SE MI STAL OSUDNÝM

Byla neděle odpoledne, skoro jsme končili. Vyplavený adrenalin, zmizelý strach z pádu a touha dát rozhodující branku – to všechno vedlo k tomu, že po přihrávce a mém samostatném a trochu zbrklém útoku na branku, jsem si asi škobrtla o svoji brusli a spadla jsem. Tak blbě, že se mi dostalo koleno pod sebe a já cítila, že ze strany něco ruplo.

Jako nebolelo to nějak příšerně a s asistencí jsem dojela na střídačku. Tam jsem si koleno sněhem asi 20 minut ledovala a pak mně pomohli dobelhat se do chaty, kde jsem v tom dalších asi 40 minut pokračovala.

Sousedi přinesli nějakou mast na bolest a ortézu. Mastičku jsem jim s poděkováním vrátila. Proč na sebe patlat něco chemického, když můžu vyzkoušet přírodní věci – podle mého motta:

„Dřív než půjdu k doktorovi nebo si vezmu chemický lék, vyzkouším přírodní možnosti řešení.“

V LEDNICI JSEM NAŠLA ŘEŠENÍ

Pro syna k snídani jsem nakoupila tvarohy a hned jsem věděla, že bude muset snídat něco jiného. Tvarohy jsem využila já. V průběhu večer jsem si opakovaně dělala studené tvarohové zábaly. O jeho výhodách jsem psala v článku Tvarohové zábaly – perfektní na záněty zde >>>.

Co vám mám povídat, noc byla strašná a ráno jsem se na nohu nemohla vůbec postavit a koleno bylo ze strany oteklé. A bylo po bruslení. Z chaty bylo ale krásně vidět, jak ostatní bruslí, a tak jsem je z křesla s tvarohem na koleni pozorovala. Trochu jsem byla i ráda, že si můžu odpočinout.

Nohu jsem ten den fakt šetřila a opakovaně přikládala zábaly. Vždycky jsem vrchovatou lžíci studeného tvarohu rozetřela na utěrku, přiložila přímo na koleno a nechala ho tam, dokud tvaroh nezteplal. Pak jsem ho i s utěrkou šoupla znovu do lednice a studený znovu na nohu. A pořád dokola, dokud neztvrdnul a nezačal se moc drolit (vlhkost se vsákne do utěrky). Pak přišla na řadu další várka čerstvého tvarohu.

Další alternativou, pokud bych neměla tvaroh, by mohl být zapařovací Priessnitzův obklad. To je taky skvělá věc. Kapesník (utěrku) namočíte do studené vody, dobře vyždímáte. Přiložíte na postižené místo na těle a zakryjete suchou látkou na cca 2 hodiny.

„Princip Priessnitz obkladu je podobný jako u studeného tvarohového zábalu – studená voda vede k rychlému reflexnímu zúžení cév, následně k rozšíření cév a rychlejšímu průtoku krve a přívodu obranných látek na místo. Otok se pak lépe vstřebá.“

NEPODLEHNOUT TRUDOMYSLNOSTI

Musím říct, že ač mě koleno docela bolelo a já opatrně pajdala, tak nebylo skoro oteklé. To jsem měla radost.

Druhá věc byla, že jsem se v mozku rozhodla, že to přírodní cestou prostě půjde a bude to dobrý. Žádná trudomyslnost, žádný pocity – jé já mám koleno a už si nebudu zbytek týdne užívat.

Bavilo mě se koukat, jak jim to na ledě sviští a jak se zlepšují. Dopajdala jsem vždycky s ortézou k ledu a dívala se, občas odhodila lopatou sníh (i když to nebylo potřeba).

Psychika je totiž stejně důležitá, jako samotný fyzický léčebný proces.

MOZEK ZAPOMNĚL JAK NOHU OHÝBAT

Každou noc se mi spalo líp a líp, koleno mě bolelo jen při chození a napuchlé bylo jen mírně. Zábaly jsem stále dávala, i když už málo.

Ve středu jsem několik hodin pomáhala rozšířit hřiště a odhazovala sníh, což mému kolenu neudělalo úplně dobře a bylo víc nateklé. Co mi moje tělo chtělo otokem říct?

„Otok je jedna z ochranných funkcí našeho těla a slouží jako funkční „zasádrování“ poraněné oblasti, které zabraňuje dalšímu poškození.“

Zjistila jsem taky, že koleno při chůzi vůbec neohýbám (bolelo to) a že můj mozek zapomněl, co má ta „postižená“ noha při chůzi dělat. Překvapilo mě to, ale je to dobře. Podvědomě mi bránil nohu ohýbat, stejně jako otok.

Když to zkrátím, ve čtvrtek jsem 2x obula brusle a zkusila si polehounku bruslit a učila se vést s hokejkou puk a v pátek jsem 2x vyrazila na krátký úsek po zasněženém Lipně na běžkách. Kupodivu bez bolesti, největší problém bylo chození.

PŘÍSTĚ NA CESTY S KOSTIVALOVOU MASTIČKOU

Litovala jsem, že sebou nemám svoji kostivalovou mastičku. Já blbec jí zapomněla doma.

V sobotu jsem dorazila domů a začala jsem koleno intenzivně mazat kostivalovou mastičkou a ta musím říct, že mi hodně pomohla.

Jméno rostliny poukazuje na fakt, že dokáže „spojovat“ kosti. Kostival obsahuje především účinnou látku Alantoin, která urychluje celkový proces hojení a zároveň podporuje tvorbu nových buněk a tkání. Omezuje také vznik zánětů při procesu hojení.

Účinné látky z kostivalu prostoupí kůží dovnitř a podporuje tak hojení svalů, pokožky, zlomenin i sliznic. Pomáhá také na otoky, modřiny, naraženiny, bolavé nebo ochablé svaly, revmatismus, křečové žily, kloubní bolesti. Nepoužívá se na otevřené rány.

JAK TO VYPADÁ PO MÉM PŘÍRODNÍM LÉČENÍ

K doktorovi jsem nevyrazila a chemickou mastičku jsem taky nevyužila.

Suma sumárum po 13 dnech to vypadá vcelku dobře – na to, že jsem cítila, že tam něco prasklo.

Už umím zase chodit, můžu i popoběhnout. Koleno mě zabolí jen při určitém krajním pohybu nebo delší procházce a ráno po probuzení, když je zatuhlé.

Jo a na lyže bych si teda netroufla (stejně mě na ně nikdo nepustí vzhledem době covidové).

Pokud se vám stane nějaký úraz a nechcete hned běžet k doktorovi a používat chemické mastičky  a chcete to nejdřív vyzkoušet přírodně, zapamatujte si:

• STUDENÝ TVAROHOVÝ ZÁBAL
• ZAPAŘOVACÍ OBKLAD PRIESSNITZ
• KOSTIVALOVÁ MASTIČKA

PS: Zlomeniny takhle neléčím 🙂 A góly jsem za to moje hraní v sobotu a neděli dala 3. 🙂

Ať jste zdraví

Vendy💚